Personální report
AUběhla nějaká doba a Hawks přibyla nová mladá síla. Hned před létem se k nám přidala slečna Domča. Dále do týmu přišlo šikovné duo z kroužku Siki a Šuhaj.
Členové
Přepad
Ač po dlouhé době, ale přeci jsou na světě fotky z našeho přepadu dětského tábora Myšáků. Děkujeme jim za parádní zážitek a snad si i oni užili naši přítomnost.
Fotky
Navštívili jsme
Za léto a podzim letošního roku jsme navštívili řadu větších i menších akcí jako byl například Protector X (odkaz), PA Larp Eden, tradiční Alfa 03 na jejíž report se můžete v dohledné době těšit a jako poslední Radition.
Airsoftové odpoledne
Děkujeme všem zúčastněným a spřáteleným týmům za účast a podporu.
Mimo jiné také děkujeme Petru Jedlinskému z Bílé vločky.

V neposlední řadě děkujeme sponzorům a také Tynně z postradatelných za fotky – snímky od našich fotografek budou v sekci galerie brzy doplněny.

Hawks přijímají opět do svých řad Robíka, který doplní jeho oblíbený :) sniper (bravo) tým.
Fotky
Charlie 02
O víkendu 12-14.4. proběhl víkendový výcvikový camp v Novohradských horách. Děkujeme PatMat týmu za pěknou hru a fajn nedělní ukončení.
Fotky
Nový člen
V březnu 2013 tým přibral nového člena - Bromíka, můžete se na něj těšit na námi navštívených akcích.
Fotky z treninku
24.2. k nám zavítala na trenink milá návštěva. Díky Tynno.
Fotky

e-mail:
sajhawks@gmail.com

SAJ hawks o.s.
Ledenická 1147/120,
České Budějovice, 370 06

telefon: +420 775 077 135,
+420 774 646 462

Podporují nás





Charlie 01-b


Po poslední výsadkové akci jsme byli vysláni na výcvik taktiky. Z mého pohledu bych řekl, že nám velení chtělo do hlavy natlouct alespoň nějakou taktiku, protože jsme měli začínat prakticky od začátku. Ale popořadě.

Transportér mě a vojína Kamila vysadil poblíž cvičiště v sobotu ráno. Johny, Maw, Lapi a Skorch už byli na místě od pátečního večera a právě se vyhrabávali ze stanů umístěných na kraji lesa. Jen co jsme k nim došli a rozbalili výbavu, objevil se cizí výcvikový důstojník s tím, že zabíráme prostor cvičiště, který má rezervovaná jeho jednotka. Ne že by ho potřebovala, ale prostě zabíráme to co nemáme. Takže místo vybalování se ti čtyři sbalili a společnými silami jsme se přemístili na jinou stranu cvičiště a vyzkoušeli si stavbu přístřešku. Mám určité výhrady ke kvalitě vybavení - aby na dvou plachtách neseděly otvory pro podpůrné tyče o deset čísel, to jsem ještě neviděl. Nakonec jsme si s tím poradili, nedostatek místa jsme vyřešili obvyklým způsobem - kde není místo pro normálního chlapa, tam se Lapi vejde vždycky. Nicméně jsem Johnymu navrhnul zrušit plánovaný "překvapivý" večerní přesun tábořiště - v šeru a během hodiny bychom to sotva zvládli.

V další várce přijeli ještě dva nováčci, Johny (přejmenovaný na Dvojku) a Lucka. Následovala příprava a kontrola výstroje, a pak se začalo cvičit. Nemá smysl popisovat všechny detaily, takže jen stručně:
Zrušili jsme dvojice a fungujeme po družstvech od dvou do čtyř vojáků, podle okolností. První družstvo se staví vpravo, pokud je to jen trochu možné, a pravá strana jde vždycky první - do útoku, při stahování, při oponě, při přískocích. Je to celkem jednoduché a přitom účinné (jako většina mých nápadů.)
Málem bych zapomněl - protože jsme byli bez velitele, zastoupil ho Johny. Má nakročeno na povýšení, vsadím boty že už si před zrcadlem zkouší, jak mu budou slušet nové frčky. Ale přeju mu to, jako velitel je schopný ... naslouchat radám velitelů družstev. Už jsem se zmínil, že jsem velitel Brava? Ne? Tak tedy jsem velitel Brava. To znamená, že když je Skorch v dohledu a doslechu, můžu mu dávat rozkazy. Ne že bych tuto možnost mohl použít příliš často, ale možnost to je.

Dál jsme začali používat tiché signály, ale na nich bude třeba hodně pracovat, aby nikdo nešišlal. Jestli si myslíte že se rukama nedá šišlat, tak dá (jako Skorch). Taky se dá ukazovat moc dlouho a složitě (jako Kamil), ukazovat tak že signály půlka týmu nevidí (jako Johny) a plést si signál pro útok se signálem pro směr (já). Nasekat se dá tolik chyb, že o nich budu psát určitě ještě v dalších několika reportech. Ale pořád lepší než na sebe pokřikovat..

Ukázalo se, že s taktikou v lese to budu trochu náročnější pokaždé, když se rozdělíme. Hlásit pozici nepřítele podle hodin se dá jen v týmu, ale jakmile je družstvo rozptýlené, už to nefunguje. A pokud mám přibít k zemi nepřítele "za tím vysokým zeleným stromem", budu ve lese potřebovat minigun a vagón nábojů. Bez mapy oblasti jsme dost nahraní a většinou jí mít nebudeme. Takže si píšu do svého To-Do-Listu, že tohle musíme vyřešit.

Se Skorchem jsme zkoušeli i tichou likvidaci hlídky na strážní věži. Tedy není problém se ke strážní věži dostat. Problém je, že papírová figurína nespustí poplach ani palbu, i kdybychom zpívali Internacionálu, takže si nejsem úplně jist, zda nám tenhle nácvik plížení k něčemu byl. Jako nácvik spojení vysílačkou to už bylo lepší.

Následovalo několik nácviků boje, jedno družstvo proti druhému. Ke Skorchovi jsem dostal ještě Lucku a Mawa. Nutno říct, že když postupujeme proti ukrytému a čekajícímu protivníkovi, je jedno jestli mám zkušené vojáky nebo nováčky, palba z křoví jednoho sejme, další dva přibije k zemi a čtvrtý při pokusu o obchvat skončí s kalachem v zádech. Píšu si, že musíme nacvičit postup proti ukrytému nepříteli, protože to nás bude taky čekat dost často.

Na sobotu toho bylo až dost, večer došlo k večeři a vyprávění strašidelných historek o červených očích v lese. Nutno říct, že takové historky jsou mnohem působivější, když máte za zády temný les, ze kterého se ozývají podezřelé zvuky. A když máte zbraně s municí, která by nezastavila ani zajíce, natož třeba divočáka. Ne že bych se bál, říkejme tomu třeba "oprávněný respekt". Jo, a Johny Dvojka s Luckou odjeli, zato se ukázala naše pilotka Olča a divila se, proč nejsme na původně vymezeném místě. Vzpomínáte na toho důstojníka, který nás vyhazoval? No, tak ten zjevně nevěděl, který prostor má jeho jednotka přidělená a jen machroval. Poučení pro příště.

V neděli jsme si přivstali, protože měl dorazit druhý tým, který nám bude dělat protivníky. Dorazili přesně - na to že je vysadili pár kiláků daleko a zbytek šlapali po svých. Byli tři, takže jsme je doplnili Skorchem, přebili na cvičnou munici a začal boj. Jako obvykle se jeví užitečnou taktikou zalézt do křoví a počkat, než nepřítel nakráčí před hlavně. Takže jsem v prvním boji opět chytil uvítací dávku a šel na mrtvoliště. Možná by místo minigunu byla dobrá termovize. Nebo mít oči jako Legolas. Nebo - což se ukázalo nejjednodušší - použít předsunutou hlídku. Pro tuhle roli se skvěle osvědčil Kamil, protože má tendence vrhat se dopředu a když náhodou nebyl zasažen, začal sám útočit a nepřítele zaměstnal na dost dlouho, abychom ho mohli podpořit. Skorchovi se osvědčil jeho hejkalový převlek. Ne že by ho maskoval lépe než obvykle, ale dokázal ustát dávku z Minimi, aniž by jí cítil. Maw už uvažoval, o výkonnější cvičné ráži. Hádám, že v ostrém boji to ještě bude dělat potíže.

Ještě musím popsat poslední boj. Zůstal jsem s Johnym a Lapim proti třem nepřátelům. Johnymu odešla zbraň, ale dal rozkaz neustoupit ani o krok s tím, že si vezme novou a vrátí se. Normálně bych se stáhnul, takhle jsem prostě ležel na pozici a čekal ... a střílel. Jeden za druhým mi docházely zásobníky, ale na každé dva odešel i jeden nepřítel. Než se Johny stihnul vrátit, zbývalo mi jen patnáct nábojů, ale už nikdo na koho bych je musel použít. Beru to jako poučení, že někdy je lepší vytrvat a vyhrát, než se přesouvat a nechat se sejmout.

Uvidíme v ostré akci.